Archivní zprávy z let 2000 - 2007

30.12.2002 - O Krestovi s lepším koncem

Bylo nebylo, na Valašsku se vždycky rodili skvělí soutěžní jezdci. Třeba takový Jirka Sedlář, panečku: až je člověku, který zná jeho osud, smutno - ale zanechme sentimentu. Ve vesnici Trnava ve Zlínském kraji, shodou okolností nedaleko Sedlářovy Kašavy, se před dvaceti šesti lety narodil Roman Kresta.

A kdo z motoristické veřejnosti by neznal Barum rally? Není divu, že závodní auta malému Románkovi učarovala, když se jen kousek od jejich domu nacházela nejedna slavná rychlostní zkouška. Relativně brzy se proto začal objevovat v tátově garáži nebo garážích rodičů svých kamarádů. Zájem přerostl v koníček, no a od koníčku k profesi je to už jen kousek…

…ale nepředbíhejme. Z Románka se mezitím, jak plynul čas, stal mladík Roman. A stále víc jej to táhlo za volant. Ten závodní, to se ví. A přišly i první zkušenosti, zklamání, ale ze všeho nejvíce radost v podobě dílčích úspěchů. Najednou se o Romanovi přestalo mluvit jako o tom klukovi z Trnavy u Zlína, ale začalo se hovořit o Talentu.

Ošidné slovo, zvlášť když bývá používáno coby posměšná přezdívka, viď Romane. Najednou však přišla "životní zkouška odolnosti" v továrním týmu se šípem ve znaku. A mladý Kresta s obrovským rodinným vozem, zvaným Octavia, vyhrál první a druhý titul mistra země, jejíž šampionát proslul strojovým i jezdeckým obsazením v celé Evropě.

Doba si začala žádat nové cíle. Romanův chlebodárce vyhlásil útok na světový šampionát. Je to sice možná zvláštní, ale v té době nejezdil v elitním čtrnáctidílném seriálu jediný Čech. Pan Sibera i pan Triner, oba výteční závodníci ve dvoukolkách, moc příležitostí nedostali a od toho času se to v Mladé Boleslavi hemžilo samými lepšími či průměrnými cizinci.

Najednou do náročného kolotoče začal opět zasahovat český soutěžní pilot. Co jen pilot, celá česká posádka, když na horkém křesle četl poznámky kamarád Honza Tománek.

Jenže štěstí bývá ošidné. Nejprve všichni netrpěliví fanoušci nadávali, že se Romanovi vůbec nedaří, ale šum umlknul po šťastném sedmém místě ve slavné Safari rally. Poté zase nevyšla Krestovi bitva s chrabrým italským prostovlasým matadorem Renatem Travagliou a oheň byl znovu na střeše. Tlak se stupňoval.

Z úst továrního týmu se najednou začalo ozývat, že ten Kresta není až takový Talent, jak se původně zdálo a ve chvíli, kdy se rozdělovaly smlouvy na další rok, najednou zůstal jen jako třetí, ale spíše až čtvrtý vzadu. Prý kompletní program v mistrovství republiky - a dál se uvidí. Po strmém vzestupu a rádoby důvěře ze strany letícího šípu přišel bolestivý dopad.

Celý příběh se obestřel pavučinou tajemna. Spekulovalo se o tom, že za všechno může Jenda Tománek, a tak se již na konci roku v daleké Velké Británii objevil velezkušený Miloš Hůlka, stratég od Emila Trinera. V zákulisí přitom Roman chvíli laškoval i o angažmá Petra Grosse, jenž dělal navigátora jiné extovární hvězdě Pavlu Siberovi, jenže to jaksi vyznělo do prázdna a fanouškům to vůči "bývalému" Talentu opět jen hnulo žlučí.

Roman Kresta vyhlásil velké mlčení a spekulace se rozeběhly ještě více. Tu prosákla zpráva, že vyrazí do světa se speciálem Super 1600, nebo se objevily zaručené informace, že Kresta zůstává v továrním týmu a bude zkoušet mladší a atraktivnější sestřičku Octavie, všemi fandy s touhou očekávanou Fabii. Stále jasnější signály však směřovaly do Francie.

Sladká země vína, módy a Eiffelovy věže se rozhodla podat pomocnou ruku. Tedy ono to asi bylo jinak… Zkrátka: Romana Krestu si vyhlédla záložní filiálka továrního týmu se lvem ve znaku. Mimochodem, magické "dva nula šestky" vyhrály světová klání mezi výrobci třikrát v jediné řadě a právem se o nich mluvilo jako o nejlepších z nejlepších. A před Romanem se najednou ve zlomovém okamžiku otevřela šance jako hrom!

Věřte, nevěřte, on ji popadl za pačesy. Vyhrál domácí šampionát o "parník", z pěti světových startů jen jednou odstoupil kvůli poruše, ale hlavně zabodoval pravidelnou účastí mezi elitní desítkou, korunovanou jedním fantastickým pátým místem s příchutí osobního zadostiučinění a záchrany pošramocené cti. Zčista jasna bylo v českém táboře moře radosti a jen málokdo si vzpomněl, co bylo kdysi nedávno.

Mladoboleslavský mág Pavel Janeba si asi vzrušením začal prohrabovat knír. Jeho "peprné" zboží, pocházející paradoxně z Francie, mistr světa Didier Auriol sice dělal co mohl, ale bylo to málo, ať se snažil sebevíc. Octavia dosloužila a horkou jehlou sešité Fabii bylo ještě třeba učesat temperament. Najednou by se mu Roman náramně hodil do krámu.

A Kresta přemýšlel. Od doby, kdy mu Láďa Křeček v jednom časopise poradil, že je to vše stejně jen otázka psychiky, na sobě hodně zapracoval. Nechtěl se ukvapit. Na stole mu ležely dvě atraktivní vize budoucnosti. Další spolupráce, tentokrát už přímá, s francouzským lvem? Nebo návrat na stará místa, kde se toho až tak moc nezměnilo?

Do pravého mariáše patří třetí. V posledním okamžiku se ozvali producenti elegantní modré lady jménem Impreza. Prý je Tommi Mäkinen už moc starý a potřebují mladou krev. A že by se jim Roman Kresta hodil vedle norského uragánu Pettera Solberga.

Se "tři nula sedmičkou" dokázal Kresta vítězit.
Elegantní podpis, jejž sebevědomím opět dokonale nabitý Roman vkreslil na smlouvu, dodal novému svazku posvěcení. Třetí vzadu se nakonec nesmál, a oči pro pláč zbyly také Janebovi a jeho souvěrcům. Vydělala na tom šelma s proslulou hřívou, jejíž "tři nula sedmičku", velmi úspěšnou nástupkyni "dva nula šestky", dovezl nejslavnější rodák Trnavy u Zlína na samotný piedestal ve světovém šampionátu značek. Coby právoplatný člen továrního týmu.

I letící šípy se nakonec dočkaly. Triumfálním návratem pro ně po letech Roman Kresta získal první absolutní vítězství ve světové soutěži. To už je však jiný příběh.

Říkáte si, že se to zaručeně nestane? Ale nikde není psáno, že se to stát nemůže...

« zpět